rajce.net - místo pro vaše fotografie

Rodinna ekologicka farma Kozodoj v zapadnich Cechach u Karlovych Varu.

Maly odpoledni vylet do botanicke zahrady Na Slupi, patrici pod Univerzitu Karlovu. Vlastne jsem se sla podivat na mistni Ginkgo, ale kdyz uz jsem byla na miste tak jsem se prosla po venkovni expozici.

Mala ukazka toho, co nam na Suchdole roste na poli.

Dala jsem Frantiskovi k narozeninam jako darek "vylet s prekvapenim". Pod zaminkou ze mu chci ukazat krasy Dobrusky, rodiste F.L.Veka jsem ho zatahla nekam docela jinam, za necim docela jinym...

Chteli jsme si trochu odpocinout a zaroven uzit a k tomu byt spolu, a tak jsme s nasima vyrazili autem do Francie. Nejprve jsme navstivili par hezkych mist v regionu u Loiry a pote jsme popojeli do Bretagne a Normandie. Zhledli jsme Mont Saint Michel, St Malo, Carnac, zkratka vse co je treba videt, kdyz na to ma clovek tyden.

Oproti vsem ocekavanim a pres nejruznejsi protichudne tipy a sazky se prvni z nasi damske party vdala Hanicka Musilova, toho casu tedy pani Kucova! Obrad se konal v Brnisti, rodisti zenicha. Nejdriv jsme proti tomu my Prazaci trochu brblali, ale musim uznat, ze Brniste je pekne misto a usporadat tak velkou slavnost v Praze by asi nebylo lehke. Krome toho jsme se po svatbe odjeli valet na chalupu pod Jested k Lence Skodovce, a to bylo take prijemne. Behem obradu se fotit nesmelo, foceni bylo domluveno s dvema mistnimi fotografy. A kdyz novomanzele slavnostne vychazeli z obradni sine, vytvoril se kolem nich takovy chumel, ze jsem musela fotit naslepo pres hlavy ostatnich lidi. Mam proto spoustu krasnych fotek na nichz zenich nema hlavu, nikdo nema hlavu, detail Haniccinych bot atd. A proto prvni fotka, kterou zde uvidite, je az kdyz novomanzele nasedaji do pristaveneho auticka a kdy se mne podarilo vybojovat lepsi misto k foceni.

Po mnoha letech, mnoha bezesnych nocich, mnoha kilogramech skript a po mnoha litrech adrenalinu se stal Venousek inzenyrem.

Jak memu cykasu jmenem Fanysek narostlo dalsi patro.

Amaras, nejstarsi kostel v Karabachu. Mesrob Mashtots zde v patem stoleti vymyslel Armenskou abecedu a poprve ji tu ucil sve studenty.

Vesnice Sos, na ceste ke klasteru Amaras. Ujala se mne tu jedna rodina u nichz jsem spala a kteri si se mnou nakonec udelali k Amarasu vylet. Bez nich bych se tam nedostala.

V Ganzdasaru jsem potkala pani Svetlanu, ktera je puvodem z vesnice Mirtuni. Pozvala mne k sobe a vnukla mi myslenku podivat se k nejstarsimu Karabasskemu klasteru Amaras. Tyto fotky jsou z Mirtuni.

Poutni misto a raj na zemi - Gandzasar, monasterie tycici se nad vesnickou Vank.

Stepanakert je prijemne civilizovane a malebne mestecko. Lide jsou tu snad jeste ochotnejsi nez v Hajastanu, prestoze jsem si myslela, ze to uz nejde.

Mela jsem po campu asi deset dni casu. Par jsem jich stravila v Armenii a pak jsem si rekla, ze se podivam do Nahorniho Karabachu. Vizum se tam udili na pet dni, takze mi to akorat vyslo. Nasim jsem to nerekla, aby si nedelali zbytecne starost, ale uz mne znaji, takze jim to doslo (prestoze se domnivali, ze jsem jela do Azerbajdzanu, neb nevedeli, ze to s armenskymi vizy v pasu asi nejde).

Smbatuv tatik nam delal pruvodce po Echmiadzinu, kde pracuje jako restaurator. A pak se rozhodl, ze nam ukaze okoli a vyvezl nas co nejvyse na Aragats, nejvyssi horu Armenie. Byl to velmi odpocinkovy vylet, kdy jsme vyjeli autem kam az se dalo, pokochali se vyletem, poodjeli dal, dali si obed, potkali pet Cechu, hodili je dolu do mesta a jeli dom.

Asi nejdulezitejsi nabozenska stavba, protoze v ni momentalne sidli Katholicos, hlava armenske cirkve.

Kousek za Garni je Gerhard temple. Monasterie, ktera se mi libila vic nez Akhpad. A kousek za ni je cesta, ovencena kousky latek - kdyz si neco prejete a privazete na ker kapesnicek nebo kousek latky, splni se vam to. Zrejme si tu mnoho lidi neco pralo...

Zrenovovany recky chram puvodne zasvecen bohu Slunce.

Khor Virap je krasna monasterie, ale jeste zajimavejsi na ni je, ze je na Turecko-Armenskych hranicich, ktere jsou samozrejme zadratovane a uzavrene. Ale jeste zajimavejsi je, ze je tu Ararat jako na dosah, majestatny, ohromny a ani neni videt, ze je na nespravne strane hranic.

Po skonceni campu se vetsina lidi sebrala a jela na par dni do Gruzie. Nevim jaky to melo smysl, ale nevadilo mi to. Par nas zustalo v Armenii a jeli jsme se podivat do lazenskeho mestecka Jermuk.